Navigácia
Účet hráča
Páčisatito pome...
Napísal Pele Nedeľa, 30 Január 2011 16:26
Patnáctý ročník Volkswagen Maratonu Praha, můj druhý maraton, mne bude hodně dlouho mrzet. Měl jsem na dosah osobák cca 3:08-3:10. Bohužel asi 300 metrů před cílem přišla studená sprcha, vyhasly veškeré mé naděje. Kolaps, zatmění mysli, ticho, dezorientace.
Vůbec si nepamatuji, jak k tomu došlo. Vlastně si možná vzpomínám, že mi na začátku Pařížské ulice začaly strašně tuhnout stehenní svaly. Chtěl jsem do toho asi ke konci pořádně šlápnout. Při takové atmosféře, která se začala valit ze všech stran, to nešlo jinak.
prazsky maraton
A najednou jsem ležel nehybně na zemi. Kamarád mi poté říkal, že mě před pádem na zem zachytili do náručí. Díky bohu. Po chvilce jsem se probral a žádná vůle, povzbuzování, nic mne už nedokázalo postavit na vlastní nohy. Několikrát jsem se o to pokoušel, ale prostě to nešlo. Tělo vypovědělo službu.
Bylo to k zbláznění, šílený, propadal jsem v zoufalství. Už zbývalo tak málo... Objevila se u mne zdravotnice a začala se mnou komunikovat. Snažila se mne uklidnit a abych zhluboka dýchal. Já jsem byl jak smyslů zbavený. Stále jsem chtěl pokračovat.
Po chvilce jsem začal pociťovat silné mravenčení v prstech obou rukou. Říkal jsem si, co to proboha znamená? Zmocnila se mne úzkost, beznaděj. Přijela záchranka. Nevím, za jak dlouho (prý do 10-15 min). Dali mi kapačky, kyslík a po chvilce mne odvezli za roh do nemocnice Na Františku, kde mi zrentgenovali hlavu a krční páteř, kterou mám trochu zablokovanou. Začínal jsem se cítit už lépe. Doktorka mi doporučila tři až čtyři dny klidu. Kolem 15:45 dorazila manželka a taxíkem mě odvezla domů. Zmocnila se mě úleva a pocit bezpečí.
Přemýšlím, kde jsem udělal chybu. V přípravě? Myslím, že ne. Myslím, že to bylo v nedostatečném pitném režimu. I když jsem nevynechal žádné stanoviště, vzhledem k počasí to bylo málo. Celou dobu jsem jel pouze na vodu (taky blbost), jen na 15-16. kilometru jsem si trochu cucnul gelu, který jsem měl přišpendlený na boku trenek. Poté mi vypadl na zem...
I přes tuto trpkou zkušenost, kterou mi královna běhů nadělila, na ni nezanevřu. Budu na ni pohlížet ještě s větší pokorou než dosud. A svého cíle se nevzdám. Budu o něj stále usilovat a pevně tomu věřím, že to nebude dlouho trvat.
Ať vám to všem běhá podle vašich představ. A ještě jednou moc gratuluji všem, kdo jste letošní maraton zvládli. Buďte na sebe právem pyšní. Závidím vám, ale přeji!
http://www.behej.com/2009051202-muj-druhy-maraton-kolaps-metru-pred-cilem.html
Najsťahovanejšie súbory
Počet návštev
